Abdullah Rabee žije v prostředí, kde není samozřejmostí ani škola, voda nebo bezpečná cesta ulicí. Přesto si našel další každodenní úkol. Spolu s otcem vyhledává opuštěné kočky a psy a nosí jim jídlo. Doma jeho rodina poskytla útočiště také dvanácti zachráněným kočkám.
Jsou příběhy, u kterých není potřeba mnoho slov.
Stačí fotografie chlapce sedícího mezi troskami a několik koček, které se kolem něj shromáždily a čekají na jídlo.
Chlapec se jmenuje Abdullah Rabee. A zatímco okolní svět kolem něj změnila válka, jednu věc se snaží neměnit. Zvířata, která zůstala na ulici, nechce nechat bez pomoci.
Podle španělského deníku El Español je Abdullahovi 14 let. K opuštěným zvířatům začal chodit po vypuknutí války v Gaze, když si všiml stále většího počtu koček a psů bez lidí, kteří se o ně dříve starali. Jeho pomoc pokračuje téměř tři roky.
Nejdříve škola. Potom kočky
Abdullahův běžný den se od života většiny evropských teenagerů liší téměř ve všem.
Pokud škola funguje, snaží se chodit do výuky. Zároveň pomáhá rodině obstarávat základní věci, například vodu nebo dřevo potřebné k vaření.
A potom přicházejí na řadu zvířata.
Abdullah vyráží do ulic a hledá kočky a psy, kteří potřebují nakrmit. Často ho doprovází jeho otec. Nejde přitom o bezstarostnou procházku. Podle dostupných svědectví musí někdy měnit trasu a pokud je situace příliš nebezpečná, pomoc na určitou dobu přeruší. Jakmile to podmínky dovolí, vracejí se.
Právě to je na jeho příběhu možná nejsilnější.
Nejde o jednu fotografii nebo jednorázovou záchranu jednoho kotěte. Pomoc zvířatům se stala součástí jeho života.
Mnohé z těch koček kdysi měly domov
Když mluvíme o „toulavých kočkách“, snadno si představíme zvířata, která celý život žila na ulici.
V tomto případě je ale situace jiná.
Podle Abdullahova vyprávění měla řada koček a psů, které dnes potkává mezi ruinami, dříve své rodiny a domovy. Válka však některá zvířata od jejich lidí oddělila. Jiná zůstala v místech, odkud museli lidé odejít.
Zvíře přitom nerozumí tomu, proč najednou zmizel člověk, který mu každý den naplnil misku.
Neví, proč už nestojí dům, ve kterém spalo.
Ví pouze to, že má hlad.
A právě tak Abdullah svou pomoc vysvětluje. Zvířata podle něj nedokážou přijít a říct člověku, že jsou hladová nebo nemocná. Proto je potřeba hledat je.
Je to možná jednoduchá myšlenka. O to silnější ale je.
Dvanáct koček už žije s jeho rodinou
Pomoc nezůstala pouze v ulicích.
Abdullahova rodina postupně přijala domů dvanáct zachráněných koček. I v podmínkách, kdy může být obtížné sehnat potravu a další základní potřeby, tak část nalezených zvířat získala bezpečnější místo.
Na svém instagramovém profilu @abdullah.rabee3 Abdullah zveřejňuje fotografie a videa ze života se zvířaty. Záběry se postupně dostaly i do zahraničních médií.
Neukazují velký útulek s moderním vybavením.Ukazují něco mnohem obyčejnějšího.
Člověka, trochu krmení a kočky, které už vědí, proč přišel.
Zvířata válce nerozumějí
O lidech zasažených válkou se právem mluví především. Vedle nich ale zůstávají tisíce domácích a toulavých zvířat.
Také jejich svět se během okamžiku může změnit.
V létě letošního roku například deník The National popsal několik příběhů lidí v Gaze, kteří si navzdory vysídlení, nedostatku potravy a dalším obtížím ponechali své kočky a snažili se o ně dál starat. Pro některé z nich představovala přítomnost zvířete také jednu z posledních připomínek běžného života.
A Abdullah rozhodně není jediným člověkem, který tam zvířatům pomáhá.
Na jaře letošního roku média zdokumentovala například také práci 21letého Abdullaha al-Zemiliho, který na střeše částečně zničeného domu v severní Gaze vytvořil provizorní útočiště pro poraněné a opuštěné kočky. Pečuje i o zvířata s vážnými poraněními.
Jsou to dva různí lidé. Spojuje je ale jedna věc.
Rozhodnutí nezapomenout na zvířata ani ve chvíli, kdy sami žijí v mimořádně těžkých podmínkách.
Někdy pomoc začíná jednoduše naplněnou miskou
Na kočky.online často píšeme o útulcích, depozitech, kastracích nebo lidech, kteří pomáhají toulavým kočkám u nás.
Abdullahův příběh se odehrává tisíce kilometrů daleko a za okolností, které si většina z nás jen těžko dokáže představit.
Přesto je v něčem velmi blízký.
Kočka neřeší hranice ani politiku. Neví, proč se její svět změnil. Potřebuje jíst, potřebuje bezpečí a někdy potřebuje prostě jen člověka, který si jí všimne.
Abdullah mohl kolem těchto zvířat projít.
Neprošel.
Vrací se k nim znovu.
A možná právě v tom spočívá skutečná podoba soucitu. Ne vždy dokážeme zachránit celý svět. Někdy ale můžeme zachránit alespoň malou část světa někoho, kdo před námi právě sedí a čeká na naplněnou misku.
Zdroje a další informace
Při přípravě článku jsme vycházeli z několika zahraničních zdrojů, které se věnují Abdullahovu příběhu a situaci zvířat v Gaze.
El Español – Mascotario
Reportáž o čtrnáctiletém Abdullahovi, jeho každodenním krmení opuštěných zvířat a dvanácti kočkách, které jeho rodina přijala domů.
Přečíst článek na El Español
UDN Pets
Materiál věnovaný Abdullahově každodenní pomoci kočkám a psům, kteří podle jeho svědectví přišli během války o své domovy nebo majitele.
Přečíst článek na UDN Pets
The National
Reportáž o lidech a jejich domácích zvířatech v Gaze a o tom, jak péče o kočky a psy pomáhá některým rodinám udržet alespoň část běžného života.
Přečíst reportáž The National
Instagram – Abdullah Rabee
Abdullah svou pomoc zvířatům dokumentuje také prostřednictvím profilu @abdullah.rabee3, na který odkazují zahraniční média.
Poznámka redakce: Informace jsme ověřovali z více veřejně dostupných zahraničních zdrojů. Vzhledem k mimořádně obtížným podmínkám přímo na místě nemusí být možné nezávisle ověřit každý jednotlivý detail Abdullahova každodenního života.
