Domácí kočka se v Německu může během chvíle zatoulat několik stovek metrů od svého domu. Pro jejího člověka je pořád členem rodiny, z pohledu tamních mysliveckých předpisů ale může být její situace mnohem složitější.
Pravidla se totiž liší podle jednotlivých spolkových zemí a v některých z nich může za určitých podmínek dojít i k usmrcení toulavé či zdivočelé kočky. Překvapivé přitom je, že podobnou hranici zná také český zákon.
Kočka nepozná, kde končí zahrada, začíná honitba ani ve kterém okamžiku překročila pomyslnou hranici dvou nebo tří set metrů. Prostě jde. Za myší, za zajímavým pachem, přes louku, podél remízku nebo někam, kam chodí už roky.
Pro jejího majitele se přitom nic nezměnilo. Pořád je to jeho kočka, která se večer vrací domů, má své jméno, misku a oblíbené místo na gauči.
Z pohledu mysliveckého práva však může být situace v některých částech Německa jiná.
A právě tady začíná téma, které snadno vyvolá emoce, ale zaslouží si především fakta.
Jedno Německo, ale několik různých pravidel
Na spolkové úrovni německý myslivecký zákon stanoví, že takzvaný Jagdschutz, tedy myslivecká ochrana, zahrnuje podle podrobnější úpravy jednotlivých spolkových zemí také ochranu zvěře před „wildernden Hunden und Katzen“ – volně se pohybujícími či lovícími psy a kočkami. Podrobnosti tedy neurčuje jedno stejné pravidlo pro celou zemi.
To je důvod, proč nelze napsat jednoduše: „V Německu se mohou střílet kočky.“
Taková věta by byla zavádějící.
V některých spolkových zemích příslušné právo skutečně umožňuje osobám oprávněným k výkonu myslivecké ochrany kočku za stanovených podmínek usmrtit. Jinde jsou podmínky podstatně přísnější a například v Severním Porýní-Vestfálsku zemský myslivecký zákon zabíjení koček výslovně zakazuje.
Rozdíl může být přitom jen v tom, na které straně zemské hranice se zvíře právě nachází.
Bavorsko: rozhodovat může hranice 300 metrů
Bavorský myslivecký zákon je v tomto ohledu velmi konkrétní.
Osoby oprávněné k výkonu myslivecké ochrany mohou za určitých podmínek zasáhnout proti volně se pohybujícím či lovícím psům a kočkám. U psů zákon vyžaduje, aby bylo patrné, že pronásledují zvěř a mohou ji ohrozit.
U kočky je pravidlo postaveno jinak.
Za „wildernd“, tedy volně se pohybující či zdivočelou, je podle bavorského zákona považována kočka, která je v honitbě nalezena více než 300 metrů od nejbližší obývané budovy. Současné znění tohoto ustanovení platí od 1. dubna 2026.
To neznamená, že každá kočka, která překročí hranici 300 metrů, bude automaticky usmrcena. Znamená to však, že od této vzdálenosti může podle zákona spadat do režimu, který takový zásah umožňuje.
A právě zde se nabízí nepříjemná otázka: dokáže vzdálenost od domu skutečně spolehlivě rozeznat zdivočelou kočku od domácího kocoura na delší výpravě?
Kočka sama mezi těmito kategoriemi žádnou hranici nevidí.
Braniborsko: stačí ještě kratší vzdálenost
V Braniborsku je zákonné pravidlo ještě přísnější.
Tamní zemský myslivecký zákon zahrnuje do myslivecké ochrany také ochranu zvěře před toulavými kočkami a oprávněným osobám umožňuje jejich usmrcení. Za toulavou je přitom v pochybnostech považována kočka, která se v honitbě nachází více než 200 metrů od nejbližšího domu.
Dvě stě metrů přitom není vzdálenost, při které by si většina lidí představila zvíře ztracené hluboko v divočině.
Může to být louka za obcí, kraj pole nebo remízek nedaleko posledních domů.
Pro kočku zvyklou na volný pohyb nemusí jít o žádnou mimořádnou cestu.
Právě proto je důležité rozlišovat mezi tím, co říká zákon, a představou, že každá kočka nalezená daleko od domu musí být automaticky bezprizorní.
Dolní Sasko v roce 2026 pravidla změnilo
Velmi zajímavý vývoj nastal letos v Dolním Sasku.
Novelizovaný zemský myslivecký zákon je účinný od 26. června 2026 a ochranu domácích koček proti předchozímu stavu posílil. Aktuální § 29 umožňuje v rámci myslivecké ochrany usmrtit pouze takovou domácí kočku, která je lovící, zjevně zdivočelá a nachází se více než 350 metrů od nejbližšího obytného domu.
To je podstatná změna.
Pouhá vzdálenost už nestačí. Zákon navíc vyžaduje, aby zvíře bylo rozpoznatelně zdivočelé.
Dolnosaské ministerstvo při představování novely přímo uvedlo, že možnost usmrcení koček je nově omezena právě na lovící a zjevně zdivočelá zvířata a hranice byla zvýšena z původních 300 na 350 metrů.
Právě tento přístup je pro naši debatu zajímavý. Snaží se totiž odlišit domácí kočku, která se pouze vzdálila od domu, od skutečně zdivočelého zvířete pohybujícího se v krajině.
Jestli je takové rozlišení v terénu vždy jednoduché, je už jiná otázka.
V Severním Porýní-Vestfálsku je pravidlo opačné
Ještě jinou cestu zvolilo Severní Porýní-Vestfálsko.
Jeho současný zemský myslivecký zákon uvádí mezi zakázanými způsoby výkonu myslivosti přímo „das Töten von Katzen“, tedy zabíjení koček.
Máme tak několik německých spolkových zemí a tři výrazně odlišné přístupy.
V Bavorsku hraje klíčovou roli hranice 300 metrů. V Braniborsku 200 metrů. Dolní Sasko od roku 2026 požaduje kromě větší vzdálenosti také to, aby šlo o lovící a zjevně zdivočelou kočku. A Severní Porýní-Vestfálsko zabíjení koček v rámci svého mysliveckého zákona zakazuje.
Proto skutečně neexistuje jednoduchá odpověď platná pro celé Německo.
A může to udělat kterýkoli myslivec?
Ani tady není odpověď jednoduché „ano“.
Německý spolkový zákon svěřuje mysliveckou ochranu vedle veřejných orgánů především osobě oprávněné vykonávat lov v dané honitbě, pokud má lovecký lístek, a úředně potvrzeným mysliveckým dozorcům. Jednotlivé zemské zákony pak mohou upravovat další možnosti přenesení těchto pravomocí.
Například bavorský zákon umožňuje za určitých podmínek přenést některá oprávnění myslivecké ochrany i na loveckého hosta. Braniborský zákon má vlastní podrobná pravidla, kdo může Jagdschutz vykonávat.
Proto v titulku používáme slovo myslivec pro srozumitelnost, ale právně přesnější je mluvit o osobě oprávněné k výkonu myslivecké ochrany podle konkrétního zemského práva.
Rozhodně tedy neplatí, že každý člověk s loveckým lístkem může kdekoliv v Německu libovolně rozhodnout o osudu cizí kočky.
Proč vůbec podobná pravidla existují?
Tady je potřeba udělat něco, co je v emotivní debatě někdy nepopulární: podívat se také na druhou stranu.
Kočka domácí je predátor.
Ani pravidelné krmení doma její lovecký instinkt neodstraní. Volně se pohybující kočky mohou lovit drobné savce, ptáky, plazy a další živočichy. Německá organizace NABU například upozorňuje, že volně žijící domácí kočky představují pro volně žijící ptáky nezanedbatelné riziko, zejména v citlivých obdobích, a doporučuje majitelům přijímat opatření ke snížení lovu.
Také vědecké a odborné materiály mimo Německo potvrzují, že kočky s volným přístupem ven mají na volně žijící živočichy vliv prostřednictvím predace. Přesný dopad na konkrétní populace se ale může výrazně lišit podle prostředí, druhu kořisti a množství koček.
Ochrana ptáků a drobné zvěře proto není vymyšlený argument.
Stejně skutečný je však problém na druhé straně: podle vzhledu zvířete na louce nemusí být vždy snadné rozeznat, zda jde o kočku zdivočelou, toulavou, nebo něčího domácího mazlíčka.
Tierschutzbund chce kočky chránit více
Německý svaz na ochranu zvířat Deutscher Tierschutzbund dlouhodobě kritizuje možnost usmrcovat volně se pohybující kočky pouze na základě zákonných podmínek, jako je vzdálenost od obytné zástavby, a požaduje jejich silnější ochranu. Upozorňuje právě na riziko, že mezi postiženými zvířaty mohou být také domácí kočky.
To je názor jedné strany debaty, nikoli popis zákona.
Na druhé straně stojí argument ochrany zvěře a biologické rozmanitosti.
A právě mezi těmito dvěma zájmy hledají jednotlivé spolkové země velmi rozdílný kompromis.
Dolní Sasko je v tomto ohledu zajímavým příkladem: možnost zásahu úplně nezrušilo, ale od roku 2026 k samotné vzdálenosti přidalo požadavek, aby kočka byla zjevně zdivočelá a lovící.
Česko? Možná nás překvapí ještě víc
Kdo dosud četl článek s pocitem, že jde o zvláštnost německého práva, měl by zbystřit.
Podobné ustanovení totiž najdeme i u nás.
Český zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v § 14 stanoví oprávnění myslivecké stráže usmrcovat kočky, které se potulují v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení. Pokud stojí nemovitost na oploceném pozemku, vzdálenost se počítá od oplocení.
Znovu je potřeba zdůraznit dvě slova: myslivecká stráž.
Český zákon tedy neříká, že kterémukoli myslivci stačí spatřit kočku dvě stě metrů od domu.
Ale samotná existence tohoto oprávnění může řadu českých majitelů koček překvapit.
Pes musí pronásledovat zvěř. U kočky je formulace jiná
Ještě zajímavější je přečíst si české ustanovení celé.
U toulavého psa zákon požaduje, aby byl více než 200 metrů od obytné nemovitosti, mimo vliv svého vedoucího a pronásledoval zvěř.
Vzápětí ale u kočky stanoví možnost usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení.
To je skutečný rozdíl ve znění českého zákona.
A právě tady podle nás začíná legitimní prostor k diskusi.
Má být u kočky samotná vzdálenost a její pohyb v honitbě dostatečným kritériem? Nebo by se české právo mohlo inspirovat například současným Dolním Saskem a požadovat také další znaky, které odlišují zjevně zdivočelé a lovící zvíře od domácí kočky na výpravě?
To není útok na myslivce. Je to otázka nad současným textem zákona.
Český zákon přitom toulavé kočky zná i úplně jinak
Zajímavý kontrast vytváří zákon na ochranu zvířat proti týrání.
Ten definuje toulavé zvíře jako zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou či dohledem člověka a pohybuje se volně mimo své ustájení nebo domácnost. Opuštěné zvíře je naopak takové, u něhož ze zjištěných okolností vyplývá, že se jej jeho chovatel chtěl zbavit.
A zákon zároveň nabízí obcím jiné nástroje pro řešení populace toulavých a opuštěných zvířat: odchyt, podporu lidí, kteří se zvířete ujmou, osvětové aktivity nebo podporu sterilizací psů a koček.
Kdo se toulavého či opuštěného zvířete ujme, odpovídá podle zákona za jeho zdraví a dobrý stav; tuto povinnost může splnit také oznámením místa nálezu obci nebo předáním zvířete do útulku.
Máme tedy vedle sebe dva právní pohledy.
Jeden řeší kočku jako zvíře, kterému může být potřeba pomoci.
Druhý ji za specifických podmínek řeší v kontextu ochrany zvěře v honitbě.
A právě tady paragrafy dostávají konkrétní tvář
Představme si jednu kočku.
Má čip, doma pelíšek a člověka, který ji večer začne hledat. Zahrada stojí na kraji malé obce a za posledním domem začíná louka.
Kočka se vydá dál než obvykle.
Člověk, který ji potká, nevidí její příběh. Neví, že má jméno. Neví, že doma někdo otevírá dveře každých deset minut a volá ji do tmy.
Vidí jen kočku v krajině.
A právě v tomto okamžiku se otázka několika set metrů přestává jevit jako akademická debata.
Zároveň ale někde nedaleko může hnízdit pták, jehož mládě nemá proti zkušenému kočičímu lovci mnoho šancí.
Oba příběhy jsou skutečné.
A právě proto není fér zjednodušovat tento problém ani jedním směrem.
Čip může pomoci, ale není kouzelným štítem
Majitelům koček proto dává smysl minimalizovat riziko nekontrolovaného toulání, zejména pokud žijí na okraji obcí v blízkosti polí, luk nebo lesů.
Označení čipem a registrace jsou velmi užitečné, pokud je ztracená kočka nalezena a někdo její identitu ověřuje. Samy o sobě však nemění podmínky mysliveckého zákona.
Z právního hlediska tedy nelze vycházet z představy, že čipovaná kočka má automatickou ochranu před všemi situacemi, které jsme popsali.
Ještě důležitější je vědět, že podobná pravidla vůbec existují.
Když už k zásahu dojde, český zákon myslí i na majitele
Český zákon obsahuje ještě jedno ustanovení, které stojí za pozornost.
Pokud myslivecká stráž psa nebo kočku usmrtí a jejich vlastník je známý, musí jej neprodleně informovat a sdělit mu místo, kde bylo zvíře usmrceno, případně ho na místo doprovodit.
Je to právní povinnost.
Pro člověka, který své zvíře hledá, však pochopitelně přichází až ve chvíli, kdy už nelze nic změnit.
A možná právě proto má smysl o hranici 200 metrů mluvit dřív, než se některého majitele osobně dotkne.
Nejde o válku kočka versus příroda
Kočky milujeme. To ale neznamená, že musíme popírat jejich lovecké schopnosti.
Chráníme-li ptáky a další volně žijící živočichy, neznamená to zase, že domácí kočka ztrácí svou hodnotu v okamžiku, kdy přeběhne přes louku.
Skutečná otázka je mnohem složitější.
Dokážeme nastavit pravidla tak, aby chránila volně žijící živočichy a zároveň co nejvíce snižovala riziko, že za zdivočelé zvíře bude považován něčí domácí mazlíček?
Dolní Sasko se v roce 2026 pokusilo svou odpověď zpřesnit. Samotná vzdálenost už podle tamní nové úpravy nestačí. Kočka musí být rovněž zjevně zdivočelá a lovící.
Český zákon zatím používá u kočky hranici 200 metrů a formulaci o potulování v honitbě.
A právě toto srovnání stojí podle nás za debatu.
Dvě stě metrů. Je to dost?
Dvě stě metrů dokáže člověk ujít za několik minut.
Pro kočku je to vzdálenost, kterou může překonat, aniž by její majitel vůbec tušil, že se právě dostala za hranici, kterou český zákon považuje za důležitou.
Možná tedy není nejdůležitější otázkou, zda jsou „ti špatní“ majitelé koček, myslivci nebo ochránci přírody.
Možná bychom se měli ptát jinak.
Je samotná vzdálenost od domu v roce 2026 ještě dostatečným kritériem? Měla by česká pravidla podobně jako nová úprava v Dolním Sasku více rozlišovat mezi domácí kočkou na výpravě a zjevně zdivočelým zvířetem? A jak nejlépe současně chránit kočky i volně žijící živočichy?
To je diskuse, kterou má smysl vést.
Protože kočka žádnou hranici 200, 300 nebo 350 metrů nevidí.
Zákon ano.
Zdroje a další informace
- Německý spolkový myslivecký zákon – § 23 a myslivecká ochrana: Bundesjagdgesetz – Gesetze im Internet
- Bavorsko – Bayerisches Jagdgesetz, čl. 42, aktuální znění od 1. 4. 2026: Bayern.Recht – článek 42 BayJG
- Braniborsko – §§ 38–40 zemského mysliveckého zákona: Brandenburgisches Vorschriftensystem – BbgJagdG
- Dolní Sasko – konsolidované znění mysliveckého zákona účinné od 26. 6. 2026: Ministerstvo zemědělství Dolního Saska – aktuální Jagdgesetz
- Dolní Sasko – vysvětlení novely a pravidla 350 metrů: Niedersächsisches Ministerium – Novelle des Jagdgesetzes
- Severní Porýní-Vestfálsko – zemský myslivecký zákon, zákaz zabíjení koček: RECHT.NRW – Landesjagdgesetz Nordrhein-Westfalen
- Česká republika – zákon o myslivosti, § 14, oprávnění myslivecké stráže: Ministerstvo zemědělství ČR – oprávnění myslivecké stráže
- Česká republika – toulavá a opuštěná zvířata, § 13b zákona na ochranu zvířat proti týrání: Ministerstvo zemědělství ČR – toulavá a opuštěná zvířata
- Deutscher Tierschutzbund – pohled organizace na usmrcování domácích koček v rámci myslivecké ochrany: Wenn Hunde und Katzen gejagt werden
- NABU Wildvogelstation Berlin – informace o vlivu volně se pohybujících koček na ptáky: NABU – Katzenangriffe auf Wildvögel
Poznámka redakce: Článek vychází z právních předpisů a oficiálních zdrojů ověřených k 10. říjnu 2026. Německá myslivecká pravidla se liší podle jednotlivých spolkových zemí. Výraz „myslivec“ používáme v titulku pro srozumitelnost; konkrétní oprávnění náleží pouze osobám, kterým je podle příslušného práva svěřen výkon myslivecké ochrany. Článek má informační charakter a nenahrazuje právní výklad.
