Kočka zmizí ráno ze zahrady a večer začíná známý kolotoč. Sousedé, útulky, veterináři, Facebook a volání jejího jména do tmy. Na Slovensku má hledání ještě jednu důležitou zastávku. Stát provozuje registr odchycených a toulavých zvířat, kde lze dohledat i kočky, které prošly oficiálním odchytem. V Česku máme několik užitečných databází a pátracích služeb, ale systém funguje jinak. Podívali jsme se, kdo za toulavé kočky odpovídá na obou stranách hranice a kde má majitel ztracené zvíře skutečně hledat.
Kočka samozřejmě netuší, jestli právě překročila hranici obce, okresu nebo státu. Když se ztratí, pravděpodobně řeší úplně jiné věci. Kde se schovat, co je za tím plotem a zda se pod zaparkovaným autem náhodou nepohybuje něco zajímavého.
Její člověk mezitím řeší otázku mnohem méně dobrodružnou.
Kde ji hledat?
A právě tady se český a slovenský systém docela zajímavě rozcházejí.
Slovensko má jedno oficiální místo
Na Slovensku funguje ROTZ – Register odchytených a túlavých zvierat.
Štátna veterinárna a potravinová správa ve svých aktuálních informacích, aktualizovaných 8. října 2026, uvádí, že jde o online systém určený veřejnosti, obcím, útulkům, karanténním stanicím i osobám oprávněným k odchytu toulavých zvířat. Jeho hlavním cílem je usnadnit hledání majitelů a návrat odchycených zvířat domů.
Pokud je zvíře odchyceno a zařazeno do systému, mohou být v registru dostupné například fotografie, číslo mikročipu a informace o karanténní stanici nebo útulku, kde se nachází.
Takže když se na Slovensku ztratí kočka a skončí v oficiálním systému odchytu, existuje jedno místo, které rozhodně stojí za kontrolu.
Register odchytených a túlavých zvierat ROTZ
Za odchyt toulavých zvířat odpovídá slovenská obec
A tady přichází možná ještě podstatnější rozdíl.
Slovenský zákon o veterinární péči stanoví, že obec je povinna zajistit odchyt toulavých zvířat na svém území a jejich umístění do karanténní stanice nebo útulku. Pokud sama nemá oprávnění odchyt provádět, musí jej smluvně zajistit prostřednictvím schválené osoby.
Také slovenská veterinární správa veřejnosti doporučuje, aby při nálezu toulavého zvířete kontaktovala právě obec, na jejímž území se zvíře nachází.
Pokud nálezce předá toulavé zvíře přímo útulku nebo karanténní stanici, zařízení musí o převzetí informovat příslušnou obec a zvíře zaevidovat podle pravidel stanovených zákonem. Odchycená toulavá zvířata mají být do ROTZ zaregistrována nejpozději při jejich umístění do útulku nebo karanténní stanice.
To už není pouze internetová databáze.
Je to systém propojený se zákonnými povinnostmi.
Kočka bez čipu ho v útulku dostane
Další zajímavost najdeme přímo ve slovenském zákoně.
Karanténní stanice nebo útulek musí při převzetí zvířete ověřit jeho identifikaci. Pokud pes, kočka nebo fretka individuálně označeni nejsou, zařízení má zajistit jejich označení transpondérem, tedy mikročipem. Výjimkou jsou například případy, kdy veterinární lékař rozhodne o nutnosti usmrcení zvířete ze zdravotních důvodů.
Čip samozřejmě sám neumí zavolat domů.
Bylo by to praktické, ale technologie zatím tak daleko nepokročila.
Jeho význam spočívá v tom, že po načtení může pomoci spojit konkrétní zvíře s evidovanými údaji.
Ne každá kočka sedící na ulici je toulavá
U koček je ale potřeba trochu opatrnosti.
Slovenská veterinární správa definuje toulavé zvíře jako zvíře, které se bez kontroly a dozoru vlastníka nebo držitele pohybuje ve veřejně přístupném prostoru a jehož vlastník nebo držitel není v daném okamžiku známý.
To je důležitá nuance.
Kocour, který každé dopoledne obejde tři zahrady, prohlédne obsah sousedovy kůlny a následně dvě hodiny sedí před obchodem, nemusí být automaticky ztracený.
U koček bývá hranice mezi „chodí ven“ a „ztratila se“ mnohem méně nápadná než například u psa.
A co Česká republika?
Český systém je jiný.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví, že obec může při regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat využít například odborný odchyt, podporu lidí, kteří se zvířete ujmou, osvětové aktivity nebo podporu sterilizací psů a koček.
Veterinární zákon zároveň upravuje odborný odchyt toulavých a opuštěných zvířat například na žádost obce, Policie ČR či obecní policie, je-li zásah potřebný z důvodu ochrany zdraví lidí a zvířat nebo jiného veřejného zájmu. Odchyt má provádět odborně způsobilá osoba.
Česká právní úprava tedy není postavena úplně stejně jako slovenské pravidlo, podle něhož je obec přímo povinna odchyt toulavých zvířat zajistit.
Našli jste kočku? Obec má v Česku důležitější roli, než si možná myslíte
Do hry vstupuje občanský zákoník i předpisy na ochranu zvířat.
Jestliže člověk najde kočku, u níž je zjevné, že měla vlastníka, ale nelze zjistit, komu patří, musí nález bez zbytečného odkladu oznámit obci. Občanský zákoník zároveň dává obci pravomoc rozhodnout, jak bude s nalezeným zvířetem dále naloženo.
U toulavých koček jde Ministerstvo zemědělství ve svém výkladu ještě dál. Výslovně uvádí, že obec má povinnost takové kočce zabezpečit péči v útulku nebo jiným způsobem, například předáním do péče nového chovatele. Pokud přitom není jednoznačné, zda je kočka skutečně opuštěná nebo jde o zvíře bez pána, má být podle ministerstva zpravidla považována za toulavou. Smyslem je chránit případného dosavadního vlastníka.
Jak to může vypadat v praxi?
Občan, případně policie nebo obecní policie, upozorní obec na konkrétní toulavou či nalezenou kočku. Obec následně řeší, jak bude o zvíře postaráno. Nemusí mít vlastní útulek ani vlastního odchytáře – může využít smluvní útulek, spolek nebo odborně způsobilou osobu, která má k odchytu potřebné oprávnění.
Pokud je odchyt skutečně potřeba, nemůže ho v režimu veterinárního zákona provádět kdokoli. Státní veterinární správa uvádí, že odchyt toulavých a opuštěných zvířat provádějí osoby s odbornou způsobilostí a příslušným povolením; na žádost obce, Policie ČR nebo obecní policie mohou zasáhnout například tehdy, je-li odchyt v zájmu zdraví lidí či zvířat nebo v jiném veřejném zájmu.
A co náklady? Pokud se později podaří zjistit chovatele odchyceného zvířete, veterinární zákon stanoví, že je povinen nahradit náklady na odchyt a dočasnou péči tomu, kdo je vynaložil. Není tedy přesné říkat, že všechny náklady vždy definitivně zůstávají obci.
To ovšem neznamená, že obec musí po každém telefonátu okamžitě vyslat odchytovou službu na každou kočku sedící na chodníku. U koček je potřeba rozlišovat domácí zvíře, které se běžně pohybuje venku, skutečně ztracenou toulavou kočku a zdivočelou kočku. Právě u zdivočelých koček Ministerstvo zemědělství doporučuje jiný postup – odchyt, kastraci, zotavení a následný návrat do původní lokality, nikoli automatické umístění do útulku.
Jedno je ale důležité: pokud jde skutečně o toulavou kočku, obec nemůže jednoduše říct „to není naše věc“ a tím problém uzavřít. Ministerstvo zemědělství její povinnost zajistit takovému zvířeti péči uvádí výslovně.
Fotografie na Facebooku, zveřejnění v databázi ztrát a nálezů nebo kontaktování útulku mohou návrat kočky domů výrazně urychlit. Pokud ale jde o nalezenou kočku, jejíž majitel není známý, oznámení obci zůstává důležitým oficiálním krokem.
České útulky musí nalezená zvířata zveřejňovat
Majitel ztracené kočky má v Česku ještě jedno důležité místo, které by měl kontrolovat – webové stránky útulků.
Ministerstvo zemědělství uvádí, že provozovatelé útulků musí na svém webu zveřejňovat aktuální seznam toulavých a opuštěných zvířat, která mají v péči, včetně fotografie, data a místa nálezu.
Pouhé zveřejnění zvířete na Facebooku nebo Instagramu tuto zákonnou povinnost podle Ministerstva zemědělství nenahrazuje.
To je velmi užitečné.
Má to ovšem jeden praktický háček.
Musíte vědět, které útulky prohledat.
Psí detektiv hledá i kočky
A právě tady nastupují soukromé české služby.
Navzdory názvu není Psí detektiv určen pouze psům. Má samostatnou veřejnou databázi ztracených koček, ve které lze záznamy filtrovat například podle kraje, plemene, pohlaví, barvy nebo jména. Ztracené i nalezené zvíře lze do databáze vložit.
Vedle samotné databáze provozovatel nabízí také placené pátrací služby. Mezi nimi je rozesílání informací například útulkům, veterinářům, obcím či městským policiím a geograficky cílené kampaně na Facebooku a v reklamní síti Google.
Takže ano – máte-li doma Mínu nebo Mourka, název „Psí detektiv“ vás nemusí odradit.
Evidence koček se soustředí přímo na ně
Dalším českým projektem je Evidence koček.
Web nabízí veřejnou databázi ztracených a nalezených koček v České republice, kterou lze filtrovat například podle pohlaví, plemene, barvy a podle toho, zda jde o ztrátu či nález. V době naší kontroly obsahovala databáze stovky záznamů.
Evidence koček – ztráty a nálezy
Služba umožňuje také registrovat číslo mikročipu kočky a podle čipu či tetování vyhledávat údaje v její vlastní databázi.
Je ale důležité upozornit na jednu věc.
Ačkoli provozovatel používá označení „centrální registr koček“, nejde o státní registr obdobný slovenskému ROTZ. Jde o soukromou službu pro majitele koček. Český stát má od roku 2026 zákonem vytvořenou centrální evidenci pro psy, nikoli obdobnou oficiální evidenci koček.
Tohle rozlišení je pro čtenáře důležité.
NajdiMazlíčka nabízí databázi i cílené pátrání
Třetím příkladem je česká služba NajdiMazlíčka.cz.
Provozuje databázi ztracených zvířat včetně koček a samotnou registraci ztraceného zvířete nabízí zdarma.
NajdiMazlíčka – ztracené kočky
Vedle databáze nabízí provozovatel placené pátrací kampaně, při kterých se informace s fotografií ztracené kočky zobrazují uživatelům sociálních sítí v okolí místa ztráty.
Ani zde tedy nejde o úřední státní registr, ale o další možnost, jak dostat informaci o ztracené kočce mezi lidi v místě, kde může být.
Česko má od letoška centrální evidenci. Ale pro psy
Srovnání se Slovenskem je ještě zajímavější od července 2026.
V Česku byl totiž spuštěn ostrý provoz Centrální evidence psů – CEP. Ministerstvo zemědělství ji označuje za jediný oficiální registr psů v České republice zřízený veterinárním zákonem. K 12. říjnu už evidence obsahovala přes 255 tisíc psů a ministerstvo uvádí, že systém pomáhá také při návratu zaběhlých zvířat k jejich chovatelům.
Jenže důležité slovo je v názvu… evidence psů.
Kočky tento systém neeviduje.
Státní veterinární správa zároveň uvádí, že obecná česká povinnost označení mikročipem se týká psů; u koček vznikají povinnosti označení například v souvislosti s cestováním podle evropských pravidel.
Takže je Česko bez systému? To by nebylo fér říct
Po doplnění českých databází by bylo nepřesné napsat, že na Slovensku systém existuje a u nás není nic.
Český majitel má řadu možností:
Psí detektiv, Evidence koček, NajdiMazlíčka, weby registrovaných útulků, veterinární ordinace, obce a obecní policie, místní spolky a samozřejmě sociální sítě.
Problém je spíš v tom, že tyto informace nejsou soustředěné do jednoho veřejného státního systému pro odchycené kočky.
Slovenský ROTZ stojí na jiné logice: pokud zvíře projde oficiálním odchytem, zákon stanoví jeho registraci v jednom systému a útulek či karanténní stanice v něm dále aktualizují jeho údaje.
V Česku může majitel při pátrání otevřít několik webů.
Na Slovensku má u odchyceného zvířete navíc jeden oficiální výchozí bod.
Co bych tedy dělal, kdyby se mi ztratila kočka v Česku?
Rozhodně bych nespoléhal pouze na jednu databázi.
Zkontroloval bych weby útulků v místě ztráty i širším okolí, informoval obec či obecní policii, oslovil okolní veterinární ordinace a případ zveřejnil v několika relevantních databázích ztrát a nálezů.
Pokud je kočka očipovaná, je zásadní také to, aby bylo její číslo skutečně zaregistrované v databázi společně s aktuálním kontaktem na majitele. Samotná aplikace mikročipu totiž ještě nezaručuje, že nálezce zjistí, komu kočka patří.
A samozřejmě mají význam místní facebookové skupiny. Jejich obrovskou výhodou je rychlost a schopnost dostat fotografii ke stovkám lidí v bezprostředním okolí.
Jen by neměly být jediným místem, kde majitel hledá.
A kdyby se kočka ztratila na Slovensku?
Postup by byl podobný – hledání v okolí, kontaktování obce, útulků a veterinářů, sociální sítě.
Navíc bych ale okamžitě zkontroloval ROTZ.
Právě proto slovenská veterinární správa systém provozuje: aby informace o odchycených zvířatech pomáhaly spojovat nálezy s jejich majiteli.
A tady je slovenská výhoda velmi dobře vidět.
Možná nejde o to, kdo má lepší systém
Nemá příliš smysl dělat z toho česko-slovenský zápas.
České soukromé projekty dělají práci, kterou bychom neměli přehlížet. Psí detektiv shromažďuje ztráty a nálezy a nabízí širší pátrání. Evidence koček se zaměřuje přímo na kočky a jejich mikročipy. NajdiMazlíčka kombinuje databázi s cílenými kampaněmi. A registrované útulky mají vlastní zákonnou informační povinnost.
Slovenský ROTZ ale ukazuje něco jiného.
Co se stane, když stát vytvoří jedno společné místo, do kterého se musí odchycená toulavá zvířata zapisovat.
A možná právě tahle otázka stojí za diskusi také u nás.
Česká republika dokázala vytvořit Centrální evidenci psů. Pro ztracené a odchycené kočky ale dál spoléháme na kombinaci obecních postupů, útulků, soukromých registrů, pátracích databází a sociálních sítí.
Je to dost?
Nebo by i českým kočkám prospělo jedno veřejné místo, kde by majitel mohl zjistit, zda jeho zvíře neprošlo oficiálním odchytem?
Kočka sama rozdíl mezi Českem a Slovenskem samozřejmě neřeší.
Když se ztratí, chce se hlavně dostat domů.
A čím kratší cesta povede od informace „někdo ji našel“ k člověku, který ji hledá, tím lépe.
Když se kočka ztratí, nejde jen o záznam v databázi
Pro úřad je to možná jeden záznam v evidenci, jedna fotografie a jedno číslo čipu. Pro útulek další příjem. Pro člověka, který ji hledá, je to ale často několik bezesných nocí, obcházení ulic, telefonáty, sdílení příspěvků a naděje pokaždé, když někde v dálce zahlédne známou siluetu.
Kočka sama přitom netuší, že někde existuje registr, databáze nebo zákonná povinnost obce. Neví, že ji někdo hledá na internetu ani že její fotografie putuje mezi útulky a veterináři. Jen se snaží přežít a najít cestu domů.
Právě proto má smysl, aby informace nebyly roztroušené na deseti různých místech a aby člověk věděl, kam se obrátit. Každé propojení mezi nálezcem, obcí, útulkem, databází a majitelem totiž zvyšuje šanci na to nejdůležitější.
Aby se ztracená kočka nestala jen dalším případem v evidenci, ale znovu kočkou, která večer usne doma na svém oblíbeném místě.
A možná právě v tom je celý smysl všech registrů, čipů a pravidel.
Ne v administrativě, ale v návratech domů.
Zdroje a další informace
Slovensko: Štátna veterinárna a potravinová správa – aktuální informace o toulavých zvířatech a systému ROTZ.
Zatúlané zvieratá – ŠVPS SR
Slovenský zákon č. 39/2007 Z. z. o veterinární péči – povinnost obcí zajistit odchyt, registrace odchycených zvířat a označování neoznačených psů, koček a fretek mikročipem.
Aktuální znění zákona – Slov-Lex
Česká republika – oficiální zdroje: Ministerstvo zemědělství – toulavá a opuštěná zvířata a možnosti obcí.
Toulavá a opuštěná zvířata – MZe
Ministerstvo zemědělství – povinnost útulků zveřejňovat zvířata s fotografií, místem a datem nálezu.
Útulky po novele zákona na ochranu zvířat – MZe
Ministerstvo zemědělství – Centrální evidence psů.
Centrální evidence psů – MZe
Občanský zákoník – postup při nálezu zvířete, které zjevně mělo vlastníka.
Občanský zákoník – § 1058 a následující
Oficiální stanovisko Ministerstva zemědělství „Vyjádření k problematice nakládání s toulavými, opuštěnými nebo zdivočelými kočkami“.
České databáze a pátrací služby:
Psí detektiv – ztracené kočky
Evidence koček – ztráty a nálezy
NajdiMazlíčka – ztracené kočky
Poznámka redakce: Informace v článku byly ověřeny podle právních předpisů, oficiálních českých a slovenských zdrojů a aktuálního obsahu uvedených pátracích služeb k 13. říjnu 2026. Psí detektiv, Evidence koček a NajdiMazlíčka jsou soukromé služby, jejich uvedení v článku není placenou spoluprací ani doporučením konkrétního poskytovatele. Slovenský ROTZ je naproti tomu součástí zákonem upraveného systému evidence odchycených toulavých zvířat.
