Slyšíte ze sousedního bytu kočku, která zoufale mňouká. Na balkoně vídáte zvíře, které je nápadně vyhublé. Nebo chodíte kolem domu, kde kočky žijí v podmínkách, které vám připadají špatné. Jenže co teď? Máte zasáhnout, nebo je to věc majitele? A kam vlastně takový případ nahlásit? Mnoho lidí raději nic neudělá, protože si nejsou jistí, jestli už jde o týrání. Přitom právě všímavý člověk může být někdy tím, kdo kočce pomůže.
Možná jste to někdy viděli. Kočka sedí celé dny na balkoně, je nápadně hubená, má špinavou srst nebo působí nemocně. Anebo ji slyšíte za zdí. Mňouká. Znovu a znovu. Jenže co s tím? Máte zasáhnout? Právě nejistota často způsobí, že člověk nakonec neudělá nic. Někdy je právě všímavý soused tím, kdo kočce pomůže.
Možná se jen díváme a říkáme si, že do toho nemáme co mluvit
Je to zvláštní situace.
Vidíme cizího člověka, jak se stará o svou kočku. Nevíme, co se děje uvnitř jeho bytu. Neznáme celý příběh. A nechceme někoho neprávem obvinit.
Tak raději mlčíme. Jenže potom vidíme tu kočku znovu.
Je stále hubenější. Má slepenou srst. Na očích má zánět. Nemá přístup k vodě. Nebo celé dny slyšíme zoufalé mňoukání.
A pořád si říkáme: Co když se pletu?
Právě tady je důležité pochopit jednu věc.
Člověk, který má podezření na týrání, nemusí sám rozhodnout, že k týrání skutečně dochází.
Nemusí být veterinářem ani právníkem. Může na problém upozornit a nechat příslušné orgány zjistit, jaká je skutečnost.
Co už může být týráním?
Český zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje týrání zvířat a poměrně podrobně popisuje jednání, která za týrání považuje.
Patří mezi ně například omezování výživy včetně napájení, chov zvířat v nevhodných podmínkách nebo jednání, které zvířeti způsobuje nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví.
U kočky tak nemusí jít pouze o situaci, kdy ji někdo fyzicky napadá. Problémem může být také dlouhodobé zanedbávání základní péče.
Kočka může být nemocná a nedostávat potřebnou veterinární péči. Může být dlouhodobě podvyživená. Může žít v prostředí, které jí způsobuje utrpení. Může být chována v podmínkách, které neodpovídají jejím potřebám.
A někdy může být problém viděn na první pohled.
Proto je důležité posuzovat především to, co skutečně pozorujeme, nikoli pouze to, co si o majiteli myslíme.
Nemusíte vědět, jestli jde o týrání
Tohle je možná nejdůležitější informace celého článku.
Pokud máte vážné podezření, nemusíte si doma dělat vlastní vyšetřování a rozhodovat, jestli už byl překročen zákon.
Stačí popsat skutečnosti.
Například:
„Kočku vídám pravidelně na balkoně. Je výrazně hubená a několik týdnů jsem si všiml/a, že má nemocné oko.“
To je něco úplně jiného než:
„Soused je tyran a o kočku se nestará.“
První tvrzení popisuje, co člověk skutečně viděl.
Druhé už je soud.
A právě konkrétní informace jsou pro případné šetření mnohem důležitější.
Co může člověk udělat?
Pokud máte podezření, že kočka trpí, můžete podat podnět příslušným orgánům ochrany zvířat.
Jednou z důležitých institucí je Státní veterinární správa. Její veterinární inspektoři provádějí kontroly a při zjištění závažných problémů mohou navrhnout například umístění týraného zvířete do náhradní péče.
A že podnět občana nemusí být vůbec zbytečný, ukazuje i konkrétní případ z Ústí nad Labem.
V červenci 2024 tam veterinární inspektoři kontrolovali chov přibližně padesáti koček právě na základě podnětu. Na místě našli 28 dospělých koček a 22 koťat. Zvířata byla ve zhoršeném výživovém stavu, většina měla hnisavý zánět očí a chyběla jim odpovídající veterinární péče. Následně bylo rozhodnuto o předběžné náhradní péči pro přibližně padesát koček.
A případ z Ústí nad Labem rozhodně není ojedinělý. Státní veterinární správa uvádí, že kontroly na základě podnětů veřejnosti dlouhodobě přibývají a představují už téměř polovinu všech kontrol zaměřených na pohodu zvířat. Lidé tedy nejsou jen pasivními pozorovateli. Když mají podezření, že se se zvířetem něco děje, stále častěji se obracejí na příslušné úřady. A právě takový podnět může být prvním krokem k tomu, aby se na místo dostali veterinární inspektoři a zjistili skutečný stav.
Ne každý podnět samozřejmě znamená, že se týrání potvrdí. O to ale právě jde, aby skutečný stav neposuzoval náhodný kolemjdoucí, ale člověk, který k tomu má odborné znalosti a pravomoc.
Jeden podnět tedy může být začátkem kontroly, která skutečně změní život zvířat.
Co do podnětu napsat?
Čím konkrétnější informace, tím lépe.
Hodí se uvést především, kde se zvíře nachází, přesnou adresu nebo jiné údaje umožňující místo identifikovat, co jste konkrétně viděli nebo slyšeli, jak dlouho situaci pozorujete a jak často se opakuje.
Pokud víte, kdo je chovatelem, můžete uvést i jeho údaje. Pomoci mohou také fotografie nebo video, pokud je máte a jejich pořízení bylo bezpečné a zákonné.
Státní veterinární správa ve svém aktuálním návodu upozorňuje, že bez adresy nebo přesného místa chovu nelze kontrolu provést. Podnět by měl obsahovat také stručný popis situace, dobu, kdy k události došlo nebo jak dlouho problém trvá. Pokud fotografie či video máte, můžete je přiložit.
To je dobré mít na paměti.
Nejde o udávání. Jde o upozornění na konkrétní situaci, kterou má následně posoudit někdo, kdo k tomu má pravomoc a odborné znalosti.
Bojíte se konfliktu se sousedem? Podnět může být i anonymní
Právě obava z reakce majitele může být jedním z důvodů, proč lidé váhají podezření na týrání oznámit. Podněty se přitom mohou dostat k veterinárnímu dozoru také anonymně. Státní veterinární správa ve svých materiálech výslovně uvádí, že se při kontrolní činnosti setkává i s anonymními stížnostmi a upozorněními na týrání.
Ani anonymní podnět však nemůže být jen obecnou informací, že se „někde špatně zachází s kočkou“. Aby mohl být případ prověřen, je zásadní uvést především adresu nebo přesné místo chovu a konkrétně popsat, co se má prověřit. Pomůže také informace o tom, kdy k události došlo nebo jak dlouho situace trvá.
Anonymita má ale i svou nevýhodu. Pokud oznamovatel neuvede kontakt, inspektoři se ho nemohou následně zeptat na další podrobnosti. SVS ve svém informačním materiálu také upozorňuje, že u anonymních podání může být obtížnější následné dořešení případu ve správním řízení, například pokud oznamovatel nevystupuje jako svědek.
Pokud tedy máte strach z osobního konfliktu, anonymní upozornění může být cestou. Mnohem důležitější než jméno oznamovatele jsou konkrétní a ověřitelné informace, podle kterých lze situaci skutečně prověřit.
Podnět lze podle aktuálních informací SVS podat e-mailem na epodatelna@svscr.cz, prostřednictvím kontaktního formuláře, poštou příslušné krajské veterinární správě nebo osobně na jejím inspektorátu. Podnět lze podat také místně příslušnému obecnímu úřadu, Policii ČR nebo státnímu zastupitelství. Zpráva nebo komentář na sociální síti se za oficiálně podaný podnět nepovažuje.
A co když je kočka v bezprostředním nebezpečí?
Pokud máte důvod se domnívat, že je zvíře právě teď vážně ohrožené, je na místě kontaktovat také Policii České republiky.
Policie se případy podezření na týrání zvířat zabývá a podle okolností spolupracuje se Státní veterinární správou. Sama policie uvádí, že veterinární správa má z hlediska odborného posouzení welfare významnou odbornou roli.
V akutní situaci tedy není nutné čekat, až budete mít doma dokonale připravený spis.
Pokud jde o bezprostřední ohrožení života nebo zdraví zvířete, je důležitá rychlost.
Nechoďte si pro kočku sami
Možná to zní samozřejmě, ale právě tady může dobrý úmysl způsobit další problém.
Pokud máte podezření na týrání, není dobré automaticky vnikat na cizí pozemek, vstupovat do bytu nebo se pokoušet kočku sami odnést.
Stejně tak není nutné okamžitě konfrontovat majitele. Může jít o složitou situaci, kterou zvenčí nevidíme celou.
Mnohem bezpečnější je zaznamenat skutečnosti a obrátit se na příslušné orgány.
Ne každá zanedbaně vypadající kočka znamená týrání
I tohle je důležité říct. Kočka může být nemocná. Může být už stará a unavená. Může mít zdravotní problém, o kterém člověk zvenčí vůbec neví.
Proto bychom neměli každého majitele odsoudit na základě jednoho pohledu přes plot. Ale zároveň platí i opačná věc.
Neměli bychom přehlížet dlouhodobé a zjevné známky toho, že zvíře trpí jen proto, že si nejsme stoprocentně jistí.
Od toho existují kontroly a odborné posouzení. Naším úkolem nemusí být rozhodnout. Někdy stačí upozornit.
A právě proto má smysl dívat se kolem sebe
Kočka sama na úřad nepůjde. Nezavolá si veterináře… nepodá oznámení.
Nemůže říct, že ji něco bolí nebo že už několik dní neměla pořádně co k jídlu.
Je odkázaná na člověka… a nejen na svého majitele.
Někdy také na člověka od vedle, který si něčeho všimne.
Možná si řeknete, že do cizího života nemám co mluvit. Možná máte strach, že se pletete.
A možná nechcete mít problémy se sousedem. To všechno je pochopitelné.
Ale pokud máme vážné podezření, že zvíře trpí, existuje ještě jedna možnost.
Nemusíme nikoho odsoudit. Můžeme jen říct: Tohle jsem viděl. Prosím, prověřte to.
A pak už je na těch, kteří k tomu mají pravomoc, aby zjistili, co se za zavřenými dveřmi skutečně děje.
Protože někdy může být rozdíl mezi tím, že kočka bude dál tiše trpět, a tím, že se jí někdo zastane… opravdu jen jeden všímavý člověk. A možná právě ten člověk budete jednou vy.
Zdroje a další informace
- Státní veterinární správa – Jak podat podnět na týrání nebo zanedbání zvířat
- Státní veterinární správa – informační bulletin k podnětům občanů a anonymním oznámením
- Státní veterinární správa – případy týrání a ochrana zvířat
- Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
- Policie České republiky – Týrání zvířat a postup při podezření na trestný čin
Oficiální informace Policie ČR
